Plitvická jezera jsme měli na seznamu dlouho. Prozíravě jsme si vybrali ubytování pár kilometrů od hlavního vstupu v Camping Plitvice . Výhodu blízkého ubytování jsme projeli hned druhý den ráno dlouhou snídaní. Ke vchodu jsme se dopotáceli lehce po desáté. Na pokladně bylo možné koupit lístky až na 11.00. Napadlo nás si vzít dvoudenní vstup, kdyby to bylo na nás moc dlouhý, tak to rozdělíme. To bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Zdání dávkování návštěvníků podle hodin vzalo rychle za své, protože se tam v 11 nahrnulo tolik lidí, že to byla od začátku šílená otrava. Lídi prostě mraky. Úzké chodníky, kde se nedá vyhnout tak znamenají, že když si chce někdo udělat fotku, tak ostatní za ním stojí. Prostě hrůza. Když jsme se ocitli ve nehybné frontě k vodopádu, otočili jsme se a jeli zpátky do kempu. Druhý den jsme byli na značkách v 7.30 a bylo to skvělé. Dali jsme si horní část v naprosté samotě, brzy ráno, super světlo i vzduch. Takže tady opravdu platí, že je nutné si přivstat, pak je to krásný zážitek.
VÍCE INFORMACÍ: oficiální web
Spodní jezera jsou přístupná od vstupu č. 1. Zvolili jsme trasu B. Hned za vstupem je pohled shora na celý kaňon s jezery. Na této trase je nejvyšší vodopád celých Plitvic a končí u jezera Kozjak, které se dá přeplout ke vstupu č. 2. Voda je neuvěřitelně modrá.
Horní jezera jsou dle mého mnohem lepší. Možná to bylo tím, že narozdíl od spodních jsme tady byli sami a zážitek byl lepší, ale jeosu tady lepší vodopády, cesty spletité a pořád jiná panoramata. Horní jezera jsme šli trasou E.